Panoval tehdy, v 70. a 80. letech minulého století, takový mýtus: Zdravotnictví je zadarmo a každý má právo na tu nejlepší péči.

Slovo mýtus je víc než na místě… Zdravotnictví, stejně jako každá jiná služba, nikdy nebylo, není a nebude zadarmo, a k té nejlepší péči měli přístup jen vyvolení, papaláši, chcete-li, jejich rodiny, známí, lidi, ze kterých by mohlo něco kápnout. Ostatní si užívali zdravotnických služeb, jaké byly zrovna k mání, tu lepší, tu horší kvality.

Jaké péče se pacientům dostalo, záleželo na místě, čase, lidech a taky tom, v jaké kondici byl zrovna socialistický podnik na výrobu léků a zdravotnických pomůcek, případně takzvaná pézetka, podnik zahraničního obchodu, který léky dovážel. Jeden příklad za všechny: V sedmdesátých letech minulého století byl brufen, běžný lék proti bolesti, který se dnes nabízí i v drogeriích, považovaný téměř za zázračný „lektvar“. Pašoval se ze západního Německa a ten, kdo se k němu dostal, jako by vyhrál v loterii.

Zdravotnický personál byl sázkou na nejistotu, pokud byla zdravotní sestřička hodná, byla to výhra, stejně jako když se ochotně a mile choval/a lékař/lékařka. Pokud jim scházela laskavost a empatie, pacient se toho o svém zdraví mnoho nedozvěděl. A to ani v případě, že byl jeho stav vážný. Diagnózy se dokonce někdy tajily. Fronty v čekárnách, povýšené chování a úplatky v podobě různě velkých balení kávy, bonboniér a samozřejmě lahví něčeho ostřejšího byly považované za normu. V té době vzniklo svérázné vysvětlení zkratky OÚNZ - Odevzdej Úplatek Nebo Zemřeš (Okresní ústav národního zdraví).

I takové bylo socialistické zdravotnictví. Našly by se i věci, které nebyly tak špatné, i když jich nebylo mnoho a nedokázaly vyvážit chybějící zdravotnický materiál, přístroje, léky. Patřily k nim třeba pravidelné školní prohlídky u zubaře. Anebo rozvinuté lázeňství.

Kniha Další, prosím s podtitulem Jak se léčily Husákovy děti a jejich rodiny autorky Radky Wallerové mapuje s lehkostí ale bez příkras a upřímně zdravotnictví na sklonku socialismu. Autorka, novinářka a šéfredaktorka webu Vitalia.cz., se věnuje nejen čekárnám a ordinacím, ale i nemocnicím, porodnicím, ozdravovnám nebo lázním. Faktografické texty prokládá skutečnými zážitky. Kniha je plná dobových fotografií, které zapůjčila Národní lékařská knihovna, ČTK a Fakultní nemocnice Bulovka a vydaly soukromé archivy pacientů.

Pokud chcete zavzpomínat, pobavit se i zamyslet, je to knížka, která vám i díky nápaditému grafickému zpracování udělá radost.