...„Nadělení, příběh kluka ze zámku jsem přečetla jedním dechem. V první polovině jsem se nahlas a od srdce smála. I přesto jsem s autorem soucítila a chvílemi jsem absurditu ,života na zámku‘ obdivovala, ale zároveň také nechápala. Konec knihy podněcuje k zamyšlení nejen nad životem majitelů zámku, ale i vlastním. Co je v životě důležité a naopak? Dokáže člověk se vztyčenou hlavou čelit všem výzvám a dobrodružstvím zároveň?“ ...
...„Čtenáři na stránkách plných krásných ilustrací od Kateřiny Čermák Brabcové navštíví celkem 10 evropských měst. Kniha je určena hlavně dětem (cca 6-10 let), ale mohou s nimi číst i rodiče a inspirovat se při výběru destinace pro své další rodinné cesty. Dle vlastních slov Anna cestuje od dětství, tedy více než 40 let. S rodiči jezdila pod stan po zemích východního bloku, v mládí stopem po Evropě a okolí, třeba do Maroka nebo Turecka. Později se svým mužem procestovala hlavně Asii.“...
...„Ottessa Moshfegh je jednoduše nejzajímavější současná americká autorka, která píše o tom, jaké je to být naživu v dobách, kdy být naživu je příšerné,“ psala o románu americká novinářka a esejistka Jia Tolentino pro časopis New Yorker. V provokativní frázi se jí podařilo vystihnout jádro tvorby této devětatřicetileté autorky, která dnes patří mezi nejznámější americké spisovatelky sofistikovaného středního proudu. Můj odpočinkový rok je občas srovnáván s americkou klasikou umělecké pasivní rezistence, slavnou povídkou Písař Bartleby Hermana Melvilla. Písař Bartleby v ní jednoho dne odmítá plnit příkazy nadřízených a v kanceláři se mu hromadí stohy nezpracovaných a popsaných listů. O této povídce psali filosofové Giorgio Agamben, Gilles Deleuze nebo Slavoj Žižek jako o revolučním gestu odmítnutí kapitalistické produktivity.....
...„Kniha se mně moc líbila. Když jsem ji viděla v edičním plánu vydavatelství, moc jsem si ji přála mít doma a přečíst si ji. Mám moc ráda cestování a ráda se dozvídám zajímavosti z různých kultur. Jelikož mám ve třídě v mateřské škole jako maskota sovičku, kniha Soví pošta byla jasná volba. Je plná zajímavostí, hezkých ilustrací, různých map i památek. Nechybí zde i úkoly, při kterých si s dětmi ověříte, zda jste dobře poslouchali. Velice se mně líbilo, že autorka uvedla různé pokrmy a co je pro danou zemi typické, což je pro děti lépe zapamatovatelné. Kniha je velmi dobře graficky zpracovaná. Po jejím otevření na vás doslova „dýchne“ historie dané destinace.“...
...„Tenhle celoroční nápadník aktivit pro celou rodinu je perfektně promyšlený do posledního detailu. Kapitoly jsou rozděleny podle měsíců v roce, přičemž každý měsíc je nějak tematicky zaměřený. A když jsem zmiňovala, že je promyšlený do posledního detailu, myslela jsem to naprosto vážně!“...
...„Tak tohle byla jízda! Za mě nejlepší detektivní historický thriller, co jsem zatím četla. Kdo četl 1794: Tři růže od Niklase Natt och Dag, přijde si na své. V příběhu se dozvíte něco málo o tehdejších konfliktech mezi vrstvami, chudobě a nemocech, ale nijak Vám to nepřekáží v prožitu celého vyprávění, ba naopak. A postava prostitutky Molly? Ta je vykreslena opravdu bravurně. Bylo zajímavé přečíst si již archaické způsoby vyšetřovacích postupů, oproti těm dnešním moderním, které najdeme v každé detektivce ze současnosti. Za mě pět hvězd!“...
...Dokážete si představit, jak by vypadal váš život bez vzdělání? Jakým směrem by se ubíral? Jaké možnosti byste jakožto nevzdělaní měli? Proč se tím ale vůbec zabývat, když se nás tato otázka téměř ani netýká… Vzdělanost je ve vyspělých zemích přeci samozřejmost. Nebo ne?..
...„Hoem neukazuje Stine jen jako porodní bábu, ale také jako matku jedenácti dětí. I ona, stejně jako její rodičky, musí ustát smrt několika vlastních potomků, ani ona nemá moc nad svým tělem a až do pětačtyřiceti let rodí další syny a dcery, i když neví, čím je nakrmí. (…) Dokumentární zpracování tématu se odráží v úsporném jazyce i stylu. Kromě tradičně vyprávěného příběhu na pozadí drsné přírody čeští čtenáři díky knize pochopí, proč je zrovna Skandinávie pomyslnou kolébkou ženské emancipace. Ta se do literatury otiskuje silnými hrdinkami, mezi něž Stine nepochybně patří.“ ...
...„Moshfeghové debut se objevil v nominacích na Bookerovu cenu, sklidil velký úspěch a je podivuhodné, jakou šíři interpretací vyvolal – od kritiky kapitalismu přes genderovou nerovnost až po fetiš sebepéče privilegovaných. (…) Přestože zápletka může znít tklivě, román oplývá humorem a vřelostí. Hrdinka žije prázdně a její nejlepší kamarádi jsou zmar s bídou, vše ovšem líčí s takovou autenticitou a empatií, že knihu člověk jen tak nepustí z ruky.“...
...Deník farářky je spíš lehké a zábavné čtení než dílo, které by mělo významnou hloubku. Některé církevní rituály mi autorka osvětila trochu blíže, postavu Jidáše zasadila do jiného kontextu. Líbilo se mi také její finální slovo o tom, zda se mají dávat k Vánocům dárky, když se jedná o církevní svátek. Epilog mě dojal svou upřímností. Některé průpovídky a citáty jsou trefné, lidské a svěží. Třeba to, že i víra může mít své nahoru a dolů, jenže i díky tomu je živá, křehká a opravdová....