Některé stránky jeho knihy budou silně provokativní pro tradiční křesťany, nejen ty citované o klitorisu v 9. třídě, jiné zase pro zastánce progresivních a feministických názorů. Každopádně jeho heslo „Zachrání nás láska“ by možná ochotně podepsali zástupci všech zmíněných skupin, i když by si ho každá vyložila dost odlišně.
Hedvika Kaplánová píše svěžím, nenuceným stylem, který čtenáře velice snadno pohltí, aby mu dal prožít jak zničující, tak hlavně veselé historky, jimiž se život medika hemží.
Od první věty je jasné, že autor píše o věcech, se kterými je profesně spjat. Tím pádem může díky perfektní znalosti problematiky, procesů a v podstatě i zápletky popustit uzdu literární tvořivosti, a když nemusí věnovat pozornost věcem, které má zažité, může víc sil věnovat práci s jazykem, rozvinout dílčí prvky do větších detailů, sáhnout postavám až do hloubi duše.
Šlo o nádherné završení dračí série, kterou jsem si velice oblíbila a kterou mohu doporučit všemi deseti.
Velmi populárně a jednoduše napsaná kniha Vietnamské srdce, český domov by snad ale mohla o něco dále posunout porozumění zdejším Vietnamcům.
Snové, laskavé, pohádkové i nápravné. Pohladí po duši a ukáže, že i jedovatá houba má své místo.
Příběh je velice čtivý a poutavý. Střídají se v něm popisy cesty na Mount Everest se vzpomínkami na dětství, dospívání a hledání sama sebe. A o tom, že si člověk musí občas sáhnout na absolutní dno, aby našel svůj smysl bytí.
Příběh je nejen zábavný, ale také poučný, protože zdůrazňuje hodnoty jako přátelství, odvaha a spolupráce.
Navzdory tomu, že nemáte jasně definovanou víru, ale v hloubi duše nejste zapřisáhlými ateisty či agnostiky, třeba naleznete přístup, jak duchovno uchopit, aby pro vás byl přijatelný. Možná letmé zamyšlení, možná důvod pro hlubší ponoření do tématu.
Nedokázala jsem se zcela vcítit do jejích pocitů. Jako kdyby kolem sebe vystavěla obranou hradbu, za kterou nikoho nepustí, což naprosto chápu.